Nejstarší člen SDH Borová

     Říkali mu "Honza chalupeckej", ač ho úřední listy nazývaly stroze Janem Balcarem. Žil mezi námi. A žil hodně dlouho. Dožil se věku biblického. Živil se tvrdou, ale poctivou prací. Byl chudým podorlickým domácím tkalcem, hasičem a především dobrým člověkem.

     V pondělí posvícenské, dne 18. října 1841, narodil se chudičkému tkalci Balcarovi v Borové u Náchoda potomek rodu mužského. Pořadím již páté dítě. Pokřtili ho v kostele na Novém Hrádku jménem Jan. Chudoba s nimi jídala z jedné mísy a spávala s nimi na prostinkém loži. A přece byli přes všechnu lopotu a odříkání manželé Balcarovi zdraví a spokojení. Málokdy zastonali a oba se dožili požehnaných 86 let. Ještě týden před smrtí dělal starý Balcar za stavem.

     Malý Honzík rostl jako z vody. Do školy chodil do svého půl dvanáctého roku a dobře se učil. Když mu bylo 12 let, musel zasednout za stav a pomáhat stárnoucím rodičům vydělávat na hubené živobytí. Od svítání do soumraku v létě, od tmy do tmy při klikavé lampičce s řepkovým olejem v zimě. Oběma nohama šlapat podnůžky, jednou rukou potrhovat člunkem a druhou rukou přirážet bitlanem útek do osnovy, oči připoutané k dílu, aby hned mohl navázat každou přetrženou niť.    

     V 21 letech se oženil s manželkou Marií. Měl s ní jedenáct dětí a v 45 letech ovdověl. Roku 1888 se oženil podruhé. S druhou manželkou žil 18 let a podruhé ovdověl v 65 letech, roku 1906. Jednou za rok pěšky putovával zbožně do Vambeřic a Varty na pouť.

     Každý týden chodil tříhodinovou cestu s dílem k faktorovi - vydavači. To byly cesty napořád neradostné. Žid smlouval, utrhoval, zboží haněl, vyhrožoval a okrádal. A tkadlec Jan Balcar si nesl v ranci na zádech přízi na nové dílo a v kapse chrastilo jen pár měďáčků. A cestou z Náchoda přes kopec k Dobrošovu a lesem přes Čermnou k Borové počítal a sumíroval, jak s těmi několika krejcárky pořídí nejnutnější a co zase musí odložit.

      Jan Balcar jednou v životě, dne 11. června 1874, dal se zlákat jakýmsi krajánkem a zašel s ním až k České Skalici sbírat rmen, a ten den mu byl osudný. Téměř celá Borová vyhořela. Mocnou zář požáru viděl na obzoru stranou k domovu už po kolik hodin cesty. Jeho chalupa, stav, příze i hotové dílo, to vše lehlo popelem. Žena s několika malými dětmi nevynesla a nezachránila nic, krom holých životů. Jen za tu shořelou přízi pak musel židovi do Náchoda splácet pět let.

     A zase tvrdá práce. Práce od noci do noci. Práce a odříkání. Jan Balcar nenaříkal, neplakal, nezlořečil. Zaťal zuby, vysoukal si rukávy a vrhl se do práce. A za čas si zase postavil chaloupku. Ještě dnes je kuriozitou v Borové. Postavil si ji z polínek na maltu. Roztomilou chaloupku jako klícku.

     Nekarbanil, pijákem nebyl, ač sklenkou čisté pro pročištění krve nepohrdl. Kouřil řezané doutníky, potom dýmku, které zůstal až do smrti věrný. Měl rád veselí. Rád
tančil a rád si zazpíval. Jeho zamilovanými byly "Ach ráno, ránečko, ..." a "Lepší být u hulánů vojákem ...". Rád také četl. Přečetl bibli a četl ještě v 92 letech bez brýlí. Jeho životní pracovní výkon byl úctyhodný. Začal tkalcovat ve 12 letech a tkalcoval až do 90 let. Tedy plných 78 let.

     Jan Balcar, milý stařeček usměvavých pomněnkových očí, hedvábných bělostných vlasů a řídkého bílého plnovousu podél lící i pod bradou. Obličej výrazně vymodelovaný věkem i prací, v ústech dýmku a na hlavě hasičskou čepici. Hasičem byl věrným a nadšeným. Od založení sboru až do své smrti. Však mu také ještě
stařečkovi čtyřiaosmdesátiletému na hasičském plese roku 1925 zahráli sólo, které si za nadšení celého sálu zatančil. Na hasičském sjezdu v Náchodě roku 1933 byl jako 92letý nejstarším hasičem věkem i členstvím. Stejně tak jako o dva roky později na sjezdu v Novém Hrádku.

     Jeho přáním bylo dožít se sta let a být pochován v rodné vísce. Ani jedno se mu bohužel nevyplnilo.  Zemřel 2. února 1937 ve věku 96 let a byl pochován na hřbitově v Novém Hrádku.

"Čest jeho památce"

Vyhledávání

© SDH Borová 2013 - 2018

Vytvořeno službou Webnode