Ve čtvrtek 11. června 1874 o půl třetí hodině odpolední dal zvon na obecní zvonici znamení k poplachu z důvodu vzniku požáru chalupy pana Suka na dolním konci obce Borová. (pozn. tato chalupa stála pod nynějším domem čís. 74). V obci panovalo veliké sucho, bylo málo vody a vítr, který vál od západu k východu, způsobil, že za necelé 2 hodiny bylo 87 domů plamenech.

Se stříkačkami k požáru přijely 3 hasičské sbory. První tu byli hasiči z pruského Levína a posléze hasiči z Nového Hrádku a Olešnice. V Borové hasičský sbor v té době ještě neexistoval, ten vznikl až o 12 let později. Bohužel pro velký žár a hustý kouř mohly sbory operovat jen na okrajích obce.

Požár se šířil velmi rychle. Sousedé, kteří běželi pomáhat hasit na dolní konec, se museli vrátit, protože v krátkém čase začaly hořet chalupy ve střední a v horní části obce. Díky zásahu hasičů byly uchráněny chalupy v prostoru nad pomníkem padlým v 1. světové válce, zejména stavení s hospodou Antonína Balcara čís. 6, chalupa čís. 61 a chalupa Josefa Čtvrtečky čís. 3. U domu čís. 6 visí dodnes obraz Sv. Floriána jako poděkování za to, že byl tento dům před ohněm uchráněn.

Nejdéle vzdorovala škola, která měla jako jediná střechu pokrytou šindelem. Ostatní chalupy měly střechu výhradně doškovou, tedy ze slámy. Školu hájily před ohněm sbory z Levína a Nového Hrádku. Na budově školy shořela střecha, schody a v bytě řídícího učitele se propadl strop. Ostatní stropy a mazanice zůstaly neporušené, bylo tedy možné školu v krátkém čase a s minimálním nákladem opravit.

V době tohoto požáru měla obec 980 obyvatel a stálo zde 145 chalup. Požárem bylo postiženo 136 rodin, přibližně 700 lidí. Nikdo neuhořel, ale bylo mnoho popálených a raněných. Těžké případy byly léčeny v nemocnici. Ostatní zůstali v domácím ošetření. Kromě peřin nezachránil nikdo nic. Uhořelo několik koz, ale dobytek a koně se podařilo vyvést z dosahu požáru. Zajímavostí je, že některé chalupy v centru požáru byly před plameny uchráněny. Lze se jen domnívat, že obyvatelé těchto chalup byli doma a mohli tak svá stavení hájit před ohněm. Ostatní to štěstí neměli, byli na poli, v lese nebo z jiných důvodu mimo obec.

Seznam čísel popisných, která vyhořela:

(pozn. tato popisná čísla se nemusí shodovat se současným číslováním domů, v Borové je bohužel běžné, že se číslo po vyhořelé nebo zbořené nemovitosti použije znovu, ale na jiné stavební parcele)

2, 5, 9, 10, 11, 12, 13, 14, 15, 16, 17, 18, 20, 21, 22, 23, 24, 26, 27, 32, 33, 35, 36, 37, 38, 39, 40, 41, 42, 43, 44, 45, 46, 47, 48, 51, 52, 53, 54, 55,56, 58, 59, 62, 63, 64, 65, 67, 68, 69,70, 71, 72, 73, 74, 76, 77, 78, 79, 80,81, 82, 83, 84, 85, 86, 87, 88, 90, 91,92, 93, 101, 102, 104, 108, 109, 110, 116, 122, 128, 129 škola, 130, 131, 132, 133, 144.

Hned ráno po strašlivé noci se našlo mnoho dobrodinců, kteří svými dary a svou pomocí zmírnili utrpení místních obyvatel. Přiváželi do Borové hlavně chléb, rýži, mouku a slámu pro dobytek a koně. Také bylo dovezeno mnoho oblečení. Přicházely peněžní příspěvky a konaly se sbírky pro pohořelé. Pomoc přicházela nejen z českých obcí, ale i z obcí pruských, z Levína, z Tasova a z Jarkova.

Mezi největšími dárci byli především Jeho Veličenstvo Ferdinand Dobrotivý, opočenský kníže Colloredo-Mansfeld a náchodský kníže Schaumburg-Lippe. Pomoc přišla z mnoha obcí, např. z Náchoda, Nového Hrádku, Olešnice v Orlických horách, Tisu, Sněžného, Nového Města nad Metují, Slavoňova, Opočna, Trutnova, Doubravice, Nahořan, Českého Meziříčí, Rohenice, Královy Lhoty, Vysoké Srbské a dalších. Přispěly redakce časopisů, záložny, hejtmanství, zastupitelstva, a dokonce i divadelní ochotníci z Hronova. Mezi jednotlivci to byli např. pan farář z Nového Hrádku Václav Kilinger, pan farář Klein z Cerekvice, první učitel z Borové Jan Dědek, paní Henclová z Nového Hrádku a mnoho a mnoho dalších.

Peníze i věcné dary byly rozdělovány za přítomnosti komise z Náchoda a především úředníků z Nového Města nad Metují, kam politicky Borová tehdy náležela.

V roce 1874 dne 11. července byla rozdělena částka 2273zl. 60kr., dne 1. srpna to byla částka 1368zl. 24kr., dne 14. října 916zl. V roce 1875 byla 12. února rozdělena částka 1367zl. Mezi těmito penězi bylo 1000zl. určeno na opravu školy.

I když se sešlo velké množství peněžitých a věcných darů, zdaleka to nestačilo na pokrytí všech škod. Trvalo ještě dlouho, než se obyvatelé vzpamatovali z tohoto neštěstí a znovu postavili svoje domy. Náchodská záložna všem půjčila peníze na stavbu, ale samozřejmě na hypotéku. Těžko se splácel dluh místním zemědělcům, a zvláště domácím tkalcům, kterých byla většina. Někteří splatili dluh až po 1. světové válce.

Tato událost, kdy vyhořela více jak polovina obce, kdy se z 980 obyvatel 700 ocitlo ze dne na den bez přístřeší, a fakt, že následující měsíc 20. července 1874 vyhořely v Borové u Jedle další 2 chalupy, vedlo obyvatele Borové ke slibu, že každoročně v neděli, kolem 11. června, vykonají pouť do Rokole a vyprosí si u Panny Marie Rokolské ochranu před takovou pohromou. Tento svůj slib plnili věrně a svědomitě více jak 100 let. Ze zápisků Jana Bubeníčka je zřejmé, že pouť byla určitě vykonána ještě v roce 1982.

Až půjdete nebo pojedete na výlet do Rokole, tak si alespoň na chvíli vzpomeňte, jaká pro nás nepředstavitelná pohroma naše předky před 150 lety tady v Borové potkala.

Zpracováno podle historických zápisů. Kronikář obce, Karel Balcar.

Obětavou práci členů sboru citelně narušily obě světové války. V meziválečném období byl do správy obce slavnostně odevzdán památník "Padlým 1914 - 1919", o jehož postavení se členové sboru zasloužili. 

V roce 1948 byla zakoupena motorová stříkačka.

V 50. a 60 letech docházelo k postupnému doplňování techniky a vybavení, které střídaly velké úspěchy mužského a žákovského družstva na soutěžích. Roku 1951 dostal Sbor dobrovolných hasičů nový oficiální název, a sice Československý svaz požární ochrany. Dne 26. prosince 1969 vznikl v obci požár vskutku kuriózní. Tento den pořádali místní hasiči tradiční ples, při kterém vyhořel do základu hostinec "Pod Lípou" hasičům přímo nad hlavou. Tím se kulturní život v obci na několik let utlumil.

Začátkem nového tisíciletí do sboru a následně do jeho vedení vstoupila nová generace. Nákladem obce byla zakoupena cisternová automobilová stříkačka s objemem 2000l vody. Postupně bylo doplněno technické vybavení a osobní výstroj a díky finanční podpoře členů jednotky byl pořízen terénní automobil. Svépomocí byla zrekonstruována hasičská zbrojnice.

Novomanželé Antonín a Ludmila Netrestovi bydleli v obecním chudobinci č. p. 95 „U Jedle“. Byli to obecní chudí - žebráci, kteří spali na zemi.

Dne 22. prosince 1933 v 18hod. tato chalupa vyhořela od přetopených železných kamínek. Požár zpozoroval soused Václav Ptáček ml., který poslal do vsi posla, aby vyhlásil poplach. Mezitím vynesl manžele Netrestovi oknem ven před budovu, byli však již otráveni unikajícími plyny z kamínek. V 18:30hod. se k požáru dostavilo 20 členů našeho sboru pod vedením br. Aloise Balcara a několik členů ze sboru z Dlouhého. Z budovy byly vyneseny 2 almary a 2 kolovrátky. Se stříkačkou se nejelo, protože v dané lokalitě nebyla voda. K likvidaci požáru byly použity bourací háky a lopaty na zahazování sněhem. Ve 21 hodin bylo zamezeno dalšího šíření požáru. Dvoučlenná hlídka pak objekt střežila do 5. hodiny ranní.

Netrestovi měli pohřeb na Štědrý den - 24. prosince 1933 a na pohřbu jim zahrály dvě hudby - borovská a ohnišovská, která tento den měla pohřeb na Novém Hrádku. Ke smutečnímu průvodu z Borové přišla ohnišovská hudba naproti k hrádovskému vodojemu a potom obě hudby společně doprovázely zemřelé na hrádovský hřbitov. Zbývá ještě dodat, že obě hudby hrály zdarma - v borovské bylo mnoho hudebníků členy sboru.

Manželé Netrestovi byli jediní dva zemřelí při požárech v psané historii Borové.

Od roku 1986 hasiči pořádali třídenní dětský tábor v Pekle u N.M.n.M., který byl následně zakončen dětským dnem na hřišti v Borové. V devadesátých letech byl prodloužen na 5 dní a byl pořádán týden po Letních Vánocích, z jejichž výtěžku byl částečně financován.

• V roce 1992 se výjimečně konal v Čížkově mlýně na Rzech.
• V letech 2000 - 2005 se tábora zúčastnilo kolem 40 dětí.
• Vedoucí tábora v průběhu let: Miroslav Forman, Jaromír Balcar, Luboš Balcar, Miroslav Čáp, Josef Jirák, Josef Nýč, Milan Beneš, Luděk Školník, Zdeněk Štěpánek, Libor Škoda, Jaroslav Livar, Karel Balcar, Marcel Ducháček, Zdeněk Zelený, Petr Uhnavý a Pavel Filip.
• Sportovní aktivity: turnaj ve vybíjené, turnaj ve střelbě ze vzduchovky nebo závody na nafukovacích matracích na Metuji.
• Výlety: na Sendraž, na Dobrošov, na Ranč Lipí, na Ostrovy, na Březinku do Náchoda nebo na hasičskou soutěž na Přibyslav. Velmi oblíbené byly ukázky strážníků Policie ČR - výcvik sebeobrany a výcvik služebních psů. Nechyběly noční hlídky, stezka odvahy, hledání pokladu či zpívání písniček s kytarou u táboráku.
• Ukončení tábora v roce 2005 zapříčinila stavba cyklostezky v místě tábořiště, spojující Peklo s osadou "Na Ostrovech" a Bražec v Náchodě.
• Všechny generace dětí, které na táboře v Pekle byly, na něj dodnes a rády vzpomínají.